Nepatřím k těm, kteří si myslí, že válka na Ukrajině začala v únoru 2022. Na Ukrajině se válčí už od roku 2014. A ani rok 2014 není počátkem současného stavu na Ukrajině. A aby toho nebylo málo, příčina války na Ukrajině leží hodně daleko za jejími hranicemi a daleko i od Ruska. Počátkem března 2022 jsem se k tomu vyjádřil jako předseda strany Moravané:

————————————————

V roce 2014 byl pučem sesazen poslední řádně zvolený prezident Ukrajiny Viktor Janukovič. O čistotě jeho morálního profilu lze velmi pochybovat, ale o jeho právoplatném zvolení prezidentem Ukrajiny nikoliv. To se už nedá říct o jeho následovnících ať už v prezidentském, nebo jiném vysokém úřadě ukrajinského státu. Ti už nebyli voleni ve všech volebních obvodech a v etnicky nespolehlivých obvodech se mnohde volilo za asistence ozbrojenců často neznámého původu. Protesty nezávislých pozorovatelů zůstaly nevyslyšeny. Demonstrace proti nepodepsání asociační dohody mezi Ukrajinou a Evropskou unií a následující protesty jsou ve světě známé podle svého místa konání jako Majdan. Prvotní demonstraci neznámí ostřelovači změnili v národní tragédii. Za celých osm let od události nikdo incident nevyšetřil. Zmínění ostřelovači tenkrát stříleli po demonstrantech, jejich oponentech i policii. Po zemi se rozhořela občanská válka. Komu tito ostřelovači sloužili, se oficiálně dodnes neví. Georg Friedman, zakladatel a šéf soukromé zpravodajské a prognostické společnosti Stratfor na Chicagské radě o globálních záležitostech 2015 (The Chicago Council on global affairs 2015) celkem explicitně vysvětluje, komu byly jatka na Majdanu dobré. Činností ostřelovačů na Majdanu byl nastartován proces občanské války, která trvá na Ukrajině dodnes. Rostoucí odpor obyvatelstva k majdanovskému hnutí označovaný jednoduše antimajdan se do českých médií dostal jen výjimečně. Antimajdanovské demonstrace byly zejména na východě Ukrajiny řešeny nikoliv policií, ale armádou a v extrémních případech se do center měst střílelo raketami. Veřejné lynčování a zabíjení lidí probíhalo před kamerami náhodných svědků i novinářů naprosto bezostyšně a policie většinu incidentů nikdy nevyšetřila. Česká média k tomu mlčela, a to málo co do českého mediálního prostoru prosáklo, bylo za roky cenzury úspěšně promazáno. Na masakr s upalováním lidí za živa dne 2. května 2014 v Oděse si už dnes vzpomene málokdo. Kde byli tehdy všichni ti útlocitní milovníci Ukrajiny, kteří dnes odsuzují ruský útok na Ukrajinu? Ukrajina měla v době rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 zhruba 52 milionu obyvatel. Dnes má Ukrajina oficiálně 41 milionu obyvatel. Bez odtržených oblastí na Dobnase je to ještě méně. Masový exodus i vymírání populace snižují nadále rychlým tempem počet obyvatel Ukrajiny bez sebemenších vyhlídek na lepší časy. Příšerné životní podmínky se obyvatelstvu zdůvodňují výmluvami na komunisty už třicet let. Na Ukrajině vyrůstá druhá generace lidí, kteří nezažili dobu Sovětského svazu a jejich politické postoje jsou formovány výchovou, která by například v Německu byla klasifikována jako nacistická a pochopitelně i trestná. Výsledkem takové výchovy je narůstající počet mladých lidí, kteří jsou ochotni vstoupit do řad velmi obskurních politických i paramilitárních organizací. Nad mnohými takovými organizacemi nemá Ukrajinský stát vůbec žádnou kontrolu. Ukrajinu po roce 2014 muselo opustit velké množství pronásledovaných lidí. Smrt nebo zmizení tisíců lidí nikdo nevyšetřuje. Výčet zločinů ukrajinských politiků a podnikatelů by byl velmi dlouhý. Současný prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj má na svědomí například uvěznění lídra nejsilnější opoziční strany a zákaz tří televizních kanálů v roce 2021. Je naprosto nepochybné, že současný ukrajinský politický systém je již mnoho let krutě zločinecký a ruskými médii uváděná etnocida je pouze jedna z mnoha položek v seznamu zločinů kyjevského režimu.

Zahraniční pozorovatelé navštěvující oblasti východní Ukrajiny po roce 2014 byli v České republice mediálně a někdy i soudně stíháni. Důvod je jednoduchý. Přinášeli necenzurované informace o skutečném stavu společnosti na Ukrajině. Takové informace se v členských zemích NATO tají. Svědectví formou fotografií, videozáznamů i osobních svědectví byly v České republice osm let cenzurovány. Občané České republiky prakticky netuší, co se skrývá za názvy organizací Pravý sektor, Ajdar, Azov. Zcela zapomenuta je i skutečnost, že český europoslanec Jaromír Štětina vyzval velitele Azovského praporu, Andrije Biletského známého jako “Bílý Führer” k návštěvě Evropského parlamentu a podělil se s ním o své názory. Nacistickou příslušnost Biletského nelze popřít jednoduše proto, že se Biletský k nacismu vždy hlásil sám a zcela veřejně. Na hranici povstaleckých území Lugaňské a Doněcké lidové republiky byly k vidění na ukrajinské straně vlajky Pravého sektoru ještě několik let po rozstřílené majdanovské demonstraci. Fotili si to běžně zahraniční návštěvníci Donbasu. Ukrajina tedy nebyla schopna zajistit ani tak základní věc, jako je použití řádné armády k řešení konfliktu na svém území a hranice povstaleckých oblastí hlídaly paramilitární skupiny hlásící se hrdě k nacistické ideologii. Kdokoliv ze zahraničních pozorovatelů informující o těchto záležitostech v České republice, byl automaticky onálepkován jako agent Kremlu. Ukrajinští státní představitelé systematicky odmítají obvinění ruského prezidenta Vladimíra Putina o nacistických bojových skupinách na svém území. Ve skutečnosti nejsou ukrajinští lídři schopni zajistit ani tak jednoduchou věc, že když už takové skupiny na Ukrajině operují, aby aspoň nevyvěšovali své symboly na očích zahraničních novinářů. Ukrajina je tedy v takovém rozkladu, že už není schopna zajistit ani důvěryhodnou přetvářku, natož bezpečnost v zemi.

Rozdělená společnost, teror mezi nepřátelskými skupinami lidí, naprostý rozpad základních struktur státu jako jsou justice nebo zdravotnictví jsou realitou dnešní Ukrajiny. Na leteckých radarech přístupných veřejnosti bylo možné sledovat, jak nad územím Ukrajiny létaly podél hranic s Ruskem a Běloruskem americké drony a špionážní letadla již velmi dlouho před vpádem ruské armády. Toto mohl vidět kdokoliv s přístupem na internet. Severoatlantický pakt se už ani nesnaží zakrývat fakt, že jeho armáda operuje na dostřel Moskvy běžnou konvenční technikou. Toto se nemůže odehrávat bez laskavého svolení ukrajinských ozbrojených složek. Představitelé ukrajinského státu umožňují vojenskému paktu, jehož nejsou členy, operovat na svém území způsobem, který bezprostředně ohrožuje 400 km vzdálené hlavní město Ruska s jeho skoro 13 miliony obyvatel. K tomuto by nemlčel žádný rozumný představitel žádného státu na světě. Je asi zbytečné připomínat, že Severoatlantický pakt je formálně vedený jako obranný pakt, ale k obraně nikdy nesloužil. Minimálně 600 přiznaných a neznámo kolik nepřiznaných amerických vojenských základen po celém světě slouží ke globálnímu teroru po celé planetě za shovívavého mlčení všech těch pokrytců, kteří dnes pláčou nad Ukrajinou. Ukrajinské obyvatelstvo bylo Spojenými státy americkými použito jako rukojmí či živý štít při provokacích a možná i při plánování útoku na Rusko. Takových akcí má za sebou NATO již nevyčíslitelně mnoho. Reakce Ruska na takovou situaci je zcela přirozená.

Česká vláda rozdělující Ukrajinské obyvatelstvo na západní nadlidi a východní podlidi vydává jedno vyjádření za druhým až když osmým rokem trvající občanská válka na Ukrajině přerostla v mezinárodní konflikt. Premiér České republiky Petr Fiala sliboval v době předvolební kampaně na podzim roku 2021, že bude mít ČR premiéra, za kterého se nebudeme muset stydět. Petr Fiala je v úřadu teprve několik měsíců, ale my se už teď stydíme. Nejde jen o pokrytecké projevy na adresu Ukrajiny a Ruska, kde se emočně vyjadřuje k věcem, které na jiných místech a v jiném čase zcela ignoruje. Jde i o to, že na území České republiky zavádí praktiky, které jsme tu od ukončení činnosti gestapa v roce 1945 nepotkali. Zablokování opozičních médií v době, kdy se ještě ani nestihly ke konfliktu na Ukrajině vyjádřit bez jakéhokoliv posouzení, jsou praktiky, které jsme znali už jen z vyprávění našich prarodičů. Na webu Nejvyššího státního zastupitelství je krátká vyhrůžka podepsaná nejvyšším státním zástupcem JUDr. Igorem Střížem. I bez podrobného vysvětlení je jasné, že vězení hrozí každému, kdo projeví jiný názor, než jaký schválí vláda ČR. Pod záminkou trestnosti schvalování genocidy či terorismu se mají věznit lidé, kteří nemají správný názor. Zajímavé je, že schvalování teroru v Iráku, Libyi, nebo Srbsku trestné nebylo a dosud není. Za schvalování teroru a genocidy je dnes považována jakákoliv diskuse o Ukrajinském konfliktu, která připouští polemiku o oprávněnosti ruského zásahu. Kdo si troufne spočítat, kolik bylo pražskými vládci velebených preventivních úderů NATO na suverénní státy? Bylo by asi naivní nazývat Českou republiku demokratickou a svobodnou zemí. Pokud jsme měli jako obyvatelé Prahou ovládaného území ještě nějaké zbytky naivních představ o svých právech, tak jsme byli právě nyní z tohoto bludu vyléčeni.

Já Ctirad Musil, předseda strany Moravané, prohlašuji, že Česká republika je vedena válkychtivými pokrytci, kteří nás chtějí zavléct do války tak, jak toho dopustili loutkoví představitelé Ukrajinského státu. O snaze použít jaderné zbraně Severoatlantického paktu proti Rusku se už před lety jasně vyjádřila současná ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová. Její slova tehdy potvrdil dokonce i generál Petr Pavel plánující kandidaturu na prezidenta České republiky. Placení protistátních organizací v Rusku i Bělorusku již není žádným tajemstvím a bylo to mnohokrát bouřlivě kritizováno v poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Co by po jaderném dobrodružství zbylo z České republiky, není třeba vysvětlovat žádnému soudnému člověku. Odpověď Ruska by jen o několik minut později smazala celý slavný český národ ze seznamu národů planety Země. Cílem současné vlády je věznit nás a umlčovat. Události na Ukrajině jsou používány jako záminka k tomuto teroru. Česká média používají prezentaci jevových stránek konfliktu se současným zamlčováním politických souvislostí na Ukrajině k vytváření nenávisti u obyvatelstva Čech, Moravy a Slezska nejen vůči Rusku, ale zejména vůči opozičně smýšlejícímu obyvatelstvu. Hrozba lynčování je velmi reálná a u obyvatel České republiky má zajistit paralyzování strachem. Jako předseda vlastenecky orientované politické strany Moravané kategoricky odsuzuji represivní kroky České vlády vůči obyvatelstvu jí svěřené země. Prohlášení nejvyššího státního zástupce Igora Stříže vnímám jako projev mocenské zvůle a ignoraci posledních zbytků ústavnosti už tak značně zdegenerovaného justičního systému České republiky. Česká republika nyní v den vydání tohoto prohlášení není ve válce a válka na území Ukrajiny není naše válka. Teror zavedený Českou vládou nemá opodstatnění v ohrožení státu, ve kterém žijeme. Pokud však budeme pokračovat ze zcela iracionálních krocích, pak se do válečného konfliktu dostaneme. Reakce Ruska na letité České provokace pak bude prezentována jako důkaz Ruské agresivity. Jako řadový občan České republiky vyzývám své spoluobčany k odporu proti autoritářským praktikám vlády Petra Fialy i nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, které jsou hrubě protiústavní a jsou v rozporu i s přirozeným chápáním práva.

Ve vztahu k Ruské federaci považuji za vzorný příklad vlasteneckého jednání postoj maďarského předsedy vlády Viktora Orbána. Maďarsko je stejně jako Česká republika členem EU i NATO. Má tedy vůči Ukrajině i Rusku stejné mezinárodní postavení. Přesto si Maďarsko díky svému premiérovi zachovává čest. Maďarský premiér Viktor Orbán ve svém vyjádření ze dne 28. února 2022 prohlásil, že je v zájmu Maďarů, aby se Maďarsko drželo v této válce stranou. Jednoznačně prohlásil, že Maďarsko nebude dodávat na Ukrajinu útočné zbraně. Tím prokázal, že na rozdíl od českých státních představitelů ctí mezinárodní úmluvy o zákazu vývozu zbraní do zemí s válečným konfliktem. Jeho aktivity vůči Ukrajině se zaměřují na pomoc civilistům žádajícím pomoc v Maďarsku. Maďaři patří na Ukrajině k jednomu z etnik, kterým jsou upírána současným Ukrajinským režimem základní národnostní práva. Zdrženlivý postoj maďarského premiéra ke konfliktu mezi ruskými a ukrajinskými představiteli je tedy logický, pragmatický a v tuto složitou chvíli zřejmě jediný, který situaci nezhoršuje. Představitelé Českého státu jako jsou předseda vlády Petr Fiala, nebo předsedkyně poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Markéra Adamová-Pekarová by si postoj maďarského předsedy vlády Viktora Orbána měli vzít za příklad.

Dne 4. března 2022
Ctirad Musil
Předseda strany Moravané